O mně

Cesta od matematiky k člověku a zase zpátky

Můj osobní příběh začíná matematikou. Na logických hádankách jsem vyrůstala a značnou část dětství věnovala luštění různých zapeklitých úloh a hlavolamů. Účastnila jsem se všech matematických soutěží, které tehdy existovaly, a soutěže pro jiné děti potom i sama organizovala. Díky matematice jsem někdy už na základní či střední škole poznala, co je to dostat se do přítomného okamžiku, mimo čas a prostor.

Při řešení logických úloh často potřebujete vhled. Je nezbytné vidět víc než jen čísla na papíře, musíte proniknout do prostoru, který je „za tím“. Tento pocit lze přirovnat k pozorování kdysi oblíbených 3D obrázků (stereogramů), když po chvilce soustředění z 2D šmouhatého papíru, na vás vyleze dokonale prostorový 3D motiv.

Ale zde idylka končí. Moje nadšení pro matematiku postupně upadalo na vysoké škole, kdy jsem namísto mystických prožitků zažívala nekonečně nudné teorie. Asi dvacátý sešit A4, popsaný odshora dolů definicemi, větami a důkazy, mě ve 3. ročníku odborné matematiky katapultoval do zcela jiných oblastí. Ve spleti čísel a písmen jsem postrádala lidský prvek, něco humanitního. Toužila jsem pochopit postavení člověka ve světě a společnosti a jako na zavolanou se v Brně vyloupl zcela nový a tehdy ojedinělý obor s názvem humanitní environmentalistika. Přestože dodnes málokdo rozumí tomu, co jsem to vlastně studovala, musím říct, že studium bylo skvělé a přesně naplnilo moje tehdejší potřeby. Zkoumali jsme postavení člověka ve světě a jeho vztah k přírodě a společnosti z pohledu všech možných oborů (sociologie, filosofie, psychologie, umění, náboženství, historie, ekonomie, ekologie).

Témata člověk-příroda-společnost mě přivedla k práci v neziskovém sektoru. Stála jsem u zrodu První soukromé přírodní rezervace v ČR, byla jsem spoluzakladatelkou a dlouholetou šéfredaktorkou časopisu Naše příroda, působila jsem jako lektorka na univerzitě. Od roku 2010 jsem začala spolupracovat se svým manželem na výzkumných projektech v oblasti zemědělství. Manžel jako botanik potřeboval statistika, a kdo jiný než manželka s matematickým vzděláním by se mohl této role zhostit? Takže mi byly k narozeninám, Vánocům a jiným příležitostem tak dlouho podstrkovány různé statistické knihy, až mi to nedalo. Hluboce potlačená matematická vášeň se znovu ozvala a já začala analyzovat a analyzovat, programovat a modelovat. Přitom jsme si pořídili další dítě. Takže konečný výsledek byl doktorát, cena děkana, cena rektora, cena ministra zemědělství, a 3 děti na starost, k tomu dům a velká zahrada. Z posledních sil jsem to pracovní nasazení a péči o všechno kolem zvládala. Ale zde idylka opět končí.

Jednoho rána na podzim roku 2018 mi policista oznamuje, že manžel nežije. V okamžiku ztrácím životního partnera a sen o společné vědecké práci ztrácí smysl. Můj analytický mozek jede asi 3 dny ve dne v noci na plné obrátky, a když na nic kloudného nepřijde, tak to vzdává. Minulost je bolavá a budoucnost nejistá. Není už, co řešit. Musela jsem situaci přijmout takovou, jaká je. Přestala jsem analyzovat a začala žít nový život. Najednou jsem přesně věděla, co mám dělat. Kruh se uzavřel. Všechno, co jsem doposud znala jen teoreticky, dostalo nový rozměr.

Pochopila jsem, že bez ohledu na to, jaké okolnosti k nám přicházejí, můžeme žít šťastný a plnohodnotný život. Vše záleží jen a jen na nás, jak s tím naložíme. Je to pouze naše osobní rozhodnutí, zda budeme šťastní, zda budeme spokojeni s tím, co děláme, s naším zaměstnáním, nebo s tím jak vypadáme. Sami si vytváříme vztahy v rodině a okolí a vybíráme si lidi, se kterými se stýkáme. Je v moci každého z nás, abychom žili tak, jak chceme žít, a ne jak nám často vnucuje okolí. Je to cesta souladu, je to cesta osobního rozvoje. Nebojte se mít odvážné plány a pustit se do nich, nemá cenu něco odkládat na potom, na někdy. Život je dar, a dokud ho máte, vždy mějte na zřeteli, že je to jenom váš vlastní život, a že i kdyby byl úžasně dlouhý, pořád je z hlediska věčnosti velmi krátký.

Pokud cítíte, že potřebujete někam vykročit, něco změnit, že život neubíhá tak, jak byste chtěli, a nevíte, jak z toho ven, obraťte se na mě, můžu se stát vaším osobním průvodcem, chcete-li koučem.

Pavla Mládková