Články
V životě jsou situace, ve kterých se chováme jako oběti, v jiných jako hrdinové. Co rozlišuje tyto dva základní postoje
k životu a proč je pro nás tak důležité vymanit se z role oběti?
Nejednou jsem ve svém životě zaslechla: „Ti chlapi jsou úplně nemožní, nezvládají dělat víc věcí najednou (…oproti nám ženám).“
Do debaty jsem se nikdy moc nevměšovala, protože bych možná dopadla podobně, jako „ti chlapi“.
Tento mýtus nadále přetrvává ve společnosti, a přitom vědecké výzkumy nikdy jednoznačně nepotvrdily,
že by ženy byly v tzv. multitaskingu, což je dělání více věcí současně, lepší. A navíc, multitasking pro nás vůbec nemusí být užitečný.(...)
O talentu se toho dočtete mnoho. Často se k vám dostanou zcela protichůdné informace. Vyrůstala jsem v době, kdy talent byl brán za něco
vrozeného, daného, neměnného. Škola, rodiče, příbuzní, později kamarádi – od dětství u vás sledovali na co kdo „má talent“ nebo „nemá talent“
a už se to s vámi životem vezlo. (...)
Občas, někdy více, později intenzivně se začne v našem životě objevovat tato otázka nebo různé její formy:
Proč jsem tady? Jaký má můj život smysl? K čemu to všechno je? Otázka, která se vynořuje někde hluboko z podvědomí
a začne lechtat, dotírat někdy i kousat. Zjevuje se nám, když pro ni naše mysl vytvoří skulinku. Třeba když nejde internet,
v televizi není nic zajímavého, přátelé či partneři zrovna nemají čas, nikde nikdo, v ledničce nic k jídlu, ani k pití. (...)